Buď jsem se zbláznila – nebo je to perimenopauza?

Perimenopauza není jen období nepravidelné menstruace. Ovlivňuje energii, spánek, náladu, pleť, mozek i způsob, jakým reagujeme na stres. A právě pochopení těchto souvislostí může být prvním krokem k tomu, aby se z chaosu začala stávat strategie.

Jako kdyby perimenopauza měla hodinky. Oslavila jsem 45. narozeniny — a během jednoho roku se změnilo snad úplně všechno. Začaly mě bolet klouby, byla jsem stále unavenější a bez energie, PMS se protáhlo na deset dní a každý měsíc jsem plíživě přibírala kilo. Propady nálady přicházely častěji a někdy jsem byla naštvaná na celý svět — já, dřív taková pozitivka. Když jsem své potíže diskutovala s lékaři, odpovědí bylo “máte vše v normě”, nebo “nález je přiměřený věku”, “zkuste víc odpočívat” apod…. Občas jsem měla opravdu pocit, že mi snad přeskočilo.

Pokožka začala povolovat způsobem, který mě upřímně zarážel. Jak je možné, že moje ruce najednou vypadají jako zmuchlaný papír? Vždyť ještě loni… Do toho se mi začalo vkrádat nepříjemné přesvědčení, že ty nejlepší roky mám za sebou a teď už to půjde jen z kopce. Popravdě – začala jsem trochu panikařit. Malou útěchou bylo, že něco podobného jsem pozorovala i u svých kamarádek. Jenže to moje potíže neřešilo — protože i ony byly často stejně bezradné jako já.

Takhle už to dál nechci

Neústupně se vloudila potřeba, že s tím musím začít něco dělat, protože takhle to nechci.

A protože se už několik posledních let zajímám o zdravý životní styl, dlouhověkost a koučování, začala jsem do svého vzdělávání postupně zařazovat i přednášky odborníků z různých oborů, kteří se věnují perimenopauze a menopauze. Postupně jsem se do tohoto tématu ponořila hlouběji a začala konečně chápat, co se to se mnou vlastně děje.

Právě pochopení pro mě bylo obrovskou úlevou. Z boje s větrnými mlýny se pomalu mohla stávat strategie — co dělat, aby mi bylo lépe po těle i duši.

A právě o několik poznatků, které zásadně proměnily moje vlastní porozumění, bych se ráda podělila i s vámi, pokud prožíváte něco podobného. Protože někdy může být prvním velkým krokem už jen to, že člověk konečně pochopí, co se vlastně děje.

Nejste rozbitá. Možná jen procházíte změnou, kterou vám nikdo nevysvětlil.

Perimenopauza je neurobiologická překalibrace

Abychom mluvili všichni o tom stejném, řeknu vám nejprve, že perimenopauza je  období cca 10 let, kdy se začíná tělo připravovat na menopauzu – období bez menstruace. Většinou začíná okolo 40-42 a končí menopauzou kolem 52 roku. 

Během perimenopauzy nedochází jen k hormonálním změnám, které mají vliv na náš cyklus, ale jedná se o celou neuro-biologickou překalibraci.

Proč nejde jen o hormony a menstruaci

Pokud se bavíme o hormonálních změnách během perimenopauzy, bavíme se hlavně o estrogenu a progesteronu.

Estrogen – hormon mládí a ochrany

Hormon estrogen si tvoříme celý život a jeho hlavní produkce ve vaječnících výrazně narůstá s pubertou a reprodukční zralostí. V období perimenopauzy, začne tento hormon výrazněji kolísat a klesat, až se v období menopauzy jeho hlavní produkce téměř zastaví, i když menší množství tělo stále vytváří i jinými cestami. Když se podíváme na co všechno má estrogen vliv, není divu, že období perimenopauzy je docela náročná disciplína:

• činnost mozku a paměť
• metabolismus cukrů a tuků
• podílí se na udržení svalové hmoty a regenerace
• elasticita pokožky
• ovlivňuje imunitní reakce
• řídnutí kostí
• spánek
• podílí se na trávení
• kognitivní schopnosti
• podílí se na ochraně mozku a výzkum stále více ukazuje na jeho souvislost s rizikem Alzheimerovy nemoci u žen

Právě proto se pokles nebo kolísání estrogenu nemusí projevit jen změnou cyklu. Může zasáhnout energii, paměť, náladu, spánek, pleť, metabolismus i celkový pocit ze sebe.

Progesteron – hormon klidu, stabilizace a druhé poloviny cyklu

Progesteron začíná hrát výraznější roli ve chvíli, kdy se menstruační cyklus stává ovulačním. Vzniká hlavně po ovulaci, ve druhé polovině cyklu, a právě tehdy pomáhá tělu přejít z fáze aktivity, růstu a výkonu do fáze zklidnění, stability a regenerace.

V prvních letech po první menstruaci se hormonální systém teprve učí pravidelně ovulovat. Proto bývají cykly mladých dívek často nepravidelné a progesteron ještě nemusí být dostatečně stabilní. Mnohé matky toto období bezpečně poznají podle intenzity emocí, podrážděnosti, zabouchnutých dveří nebo pocitu, že doma právě probíhá malá hormonální bouře.

Návrat do puberty

A právě tady vzniká zajímavá paralela s perimenopauzou. V období kolem čtyřicítky a později se totiž tělo nezačíná vracet do puberty doslova, ale znovu prochází hormonální přestavbou. Jen z opačné strany. Zatímco v pubertě se ovulace teprve rozbíhá, v perimenopauze začne být naopak méně pravidelná, slabší nebo některé cykly vůbec neproběhne. A protože progesteron vzniká hlavně po ovulaci, jeho hladina může začít kolísat nebo klesat dřív, než si vůbec všimneme větších změn v menstruaci.

To je důležité, protože progesteron bývá spojován se zklidněním, stabilizací a podporou nervového systému. Ovlivňuje systémy v mozku spojené s relaxací, stresem a spánkem. Když ho je méně, nebo když se tvoří nepravidelně, může žena výrazněji vnímat PMS, napětí, podrážděnost, úzkostnější ladění, horší spánek nebo pocit, že na běžné věci reaguje mnohem silněji než dřív.

Progesteron má mimo jiné vliv na:

• průběh PMS,
• kvalitu spánku,
• regulaci nervového systému,
• schopnost těla vracet se po stresu do klidu,
• pocit vnitřní stability a emoční rovnováhy.

Proto může perimenopauza někdy připomínat druhou pubertu. Ne proto, že bychom se vracely zpět. Ale proto, že tělo znovu prochází obdobím, kdy hormonální rytmus ztrácí svou dřívější předvídatelnost.

 

Estrogen a Progesteron: Hormony nejsou sólisté. Jsou orchestr.

Aby to nebylo tak jednoduché: nechcete co nejvíc estrogenu a co nejvíc progesteronu. Stejně jako nechcete, aby všechny nástroje hrály co nejhlasitěji pořád. Tělo potřebuje souhru. Estrogen a progesteron mají odlišné, ale vzájemně propojené role. Estrogen podporuje energii, růst, vitalitu a řadu procesů spojených s mozkem, metabolismem, pletí nebo kostmi. Progesteron naopak více stabilizuje, zklidňuje a pomáhá vytvářet rovnováhu. Nejde tedy jen o jejich množství, ale o správné načasování, poměr a schopnost spolupracovat.

Problém často nevzniká jen tehdy, když hormonů ubývá. Často vzniká ve chvíli, kdy se jejich rytmus začne měnit, kolísat nebo ztrácet předvídatelnost. A právě to je důvod, proč může být perimenopauza pro mnoho žen spíš obdobím hormonálního chaosu než jen prostého poklesu.

Více než cyklus se mění náš mozek

To může znít překvapivě, ale dává to biologický smysl. Estrogen totiž neovlivňuje jen reprodukční systém. V mozku se podílí na: 

• paměti,
• emocích,
• rozhodování,
• vnímání strachu,
• stresové reaktivitě,
• spánku,
• termoregulaci,
• autonomním nervovém systému,
• mozkovém metabolismu.

Jinými slovy: estrogen dlouhodobě pomáhá řídit mnohem víc než jen menstruační cyklus. Právě proto může být jeho kolísání pro mozek tak výrazná změna.

Když během perimenopauzy začne jeho hladina kolísat a postupně klesat, mozek se musí adaptovat na nový biologický režim. Právě proto může být toto období tak intenzivní. Nejde jen o „hormony“ — mozek se doslova učí fungovat jinak. Prochází obdobím překalibrace, během kterého si zvyká na měnící se hormonální podporu, včetně změn v tom, jak efektivně využívá glukózu jako svůj dosavadní hlavní zdroj energie.

Právě tato adaptace může stát za tím, proč mnoho žen zažívá mozkovou mlhu, větší emoční citlivost, horší spánek, únavu nebo pocit, že „už nejsem jako dřív“. Důležité ale je, že je to období přechodu – tedy přechodné. 

Mozek zůstává neuroplastický po celý život, ale perimenopauza je obdobím zvýšené neurobiologické přestavby. A právě v období, kdy se učí fungovat jinak, může být tato schopnost adaptace mimořádně významná. To z perimenopauzy dělá potenciálně silnou fázi pro promyšlenou tvorbu nových návyků, změnu životního stylu a integraci změn, které mohou ovlivnit další polovinu života.

Proč se někdy nepoznáváme

Když se mění hormonální prostředí, mění se i způsob, jakým mozek vyhodnocuje stres, bezpečí a zátěž. 

Jedním z klíčových systémů, který do toho vstupuje, je HPA osa — tedy komunikační propojení mezi mozkem a nadledvinkami, které řídí naši stresovou odpověď. Za běžných okolností pomáhá tělu reagovat na nároky života přiměřeně. Jenže když se do toho přidá hormonální nestabilita, horší spánek, vyšší citlivost nervového systému a často i dlouhodobé přetížení, může být tento systém mnohem reaktivnější.

To může znamenat, že situace, které žena dříve zvládala bez většího problému, najednou působí intenzivněji. Tělo může častěji přecházet do módu ohrožení, být více ve střehu a hůře se vracet do klidu. Právě proto se v tomto období mohou objevovat pocity úzkosti, větší podrážděnost, agresivita, emoční nestabilita, přecitlivělost nebo i depresivní ladění — a to proto, že se mění neurohormonální podmínky, ve kterých náš mozek a nervový systém fungují.

Tohle je důležité pochopit: perimenopauza nevytváří jen hormonální výkyvy. U mnoha žen zesiluje i to, jak tělo a mozek reagují na stres. Z tohoto důvodu se péče v tomto období nemůže opírat o „vydržet víc“, ale mnohem více o regulaci nervového systému, obnovu pocitu bezpečí, spánek, výživu a celkové přenastavení životního stylu.

Je to “jen” perimenopauza

Možná vám některé souvislosti začínají dávat větší smysl a je úlevné slyšet, že jste se nezbláznila, že je to “jen” perimenopauza 🙂

Perimenopauza může být opravdu náročná právě proto, že nezasahuje jen jednu oblast. Mění tělo, mozek, energii i způsob, jakým prožíváme samy sebe. To všechno může působit chaoticky — zvlášť když nikdo předem nevysvětlí, jak hluboké tyto změny mohou být.

Pochopení ale může být zásadní zlom. Protože ve chvíli, kdy přestaneme bojovat, můžeme si vytvořit strategii nové péče o sebe, která odpovídá tomu, kde právě jsme. Nejde tedy o to vrátit se zpět k tomu, co fungovalo dřív. Spíš jde víc o to pochopit, co potřebuje naše tělo a mozek teď. A právě v tom může být perimenopauza, navzdory své náročnosti, i pozvánkou. 

Pokud vás toto téma zajímá, sledujte Well Journal i další články, ve kterých se více věnuji například spánku, stresu, výživě, nervovému systému nebo tomu, jak si v tomto období začít vytvářet vlastní, funkční strategii.

Protože pochopení může být první krok. Ale teprve vlastní strategie často přináší skutečnou změnu.

Jitka